Pata zdiva aneb nejvíce namáhaná část stavby

Jak bylo zmíněno, správnost provedení paty zdiva začíná u jejího založení. Cihly, dle doporučení impregnované, aby byly po dobu stavby chráněné před vlhkostí, klademe na zakládací maltu. Založení musí proběhnout s maximální možnou přesností, z hlediska rovinnosti ideálně na milimetr přesně.

Následuje zdění, dle projektu, buď rovnou konzoly ve druhé řadě cihel, nebo druhé řady cihel a konzoly ve třetí řadě. Obecně se traduje, že je možné vykonzolovat zdivo v šířce vyložení rovné 1/6 šířky cihly. Statickým výpočtem ovšem lze doložit (a v takovém případě je statický posudek nutný), že konzola může být i větší. Nejslabším místem takové konzoly totiž nebývá užší cihla paty zdiva, ale první širší cihla konzoly, která musí zajistit správné roznesení vnitřního namáhání – čím více cihlu vykonzolujeme, tím je její únosnost menší.

Bohužel ovšem neexistuje přesná či normami daná metodika či postup, který by zcela spolehlivě určil, zda větší konzola svou práci spolehlivě splní či ne, praktickým zkoušením v laboratořích ovšem bylo doloženo, že cihlu tloušťky 44 (viz Porotherm 44 T Profi) je možné vykonzolovat až o 10 cm a cihlu tloušťky 38 (viz Porotherm 38 TBS) až o 8 cm.

Po dokončení zdiva přichází na řadu aplikace hydroizolačních pásů (nejčastěji asfaltových pásu, jejich tloušťku je třeba určit výpočtem s ohledem na radonovou situaci podloží), které jsou důležité zejména v exteriérové části. Tyto pásy nesmí být ukončeny s úrovní terénu, ale musí být v celé své ploše řádně napojeny a následně přetaženy přes vykonzolovanou část soklu. V praxi tak hydroizolace bude vyvedena mezi tepelnou izolací paty zdiva a tepelnou izolací konzoly a končit bude zhruba na vnějším okraji izolace konzoly.

Tím docílíme nejen spolehlivé ochrany základů a paty zdiva před vlhkostí, ale zároveň ochráníme interiér objektu před radonem, který jinak radonovým mostem proniká z podloží spárou mezi základem a tepelným izolantem, dostává se do vzduchových dutin ve stěně a odtud do budovy.